V roce 1791 byla vydána Deklarace práv žen
Dne 5. prosince 1934 dostaly turecké ženy pod vedením velkého vůdce Mustafy Kemala Atatürka právo volit a být voleny. 5. prosinec, který se od té doby slaví jako Mezinárodní den práv žen, vychází z Deklarace práv žen a občanek Olympe de Gouges z roku 1791. 5. prosince 1934, kdy bylo ženám v Turecku uděleno právo volit a být voleny, bylo na světě 28 zemí, kde měly ženy toto právo, a 17 zemí, kde bylo toto právo uplatňováno. Itálie 1945, Francie 1944, Belgie 1960, Švýcarsko daly ženám právo volit a být voleny v roce 1971.
Články deklarace práv žen:
Článek I: Ženy se rodí svobodné a jsou si rovné v právech s muži.
Článek II: Cílem každého politického sdružení je chránit přirozená a trvalá práva mužů a žen. Tato práva jsou; svobodu, majetek, bezpečnost a zejména bránit se útlaku.
Článek III: Základ každé státní moci je založen na jednotě mužů a žen a jejich přítomnosti v národě. (€¦)
Článek IV: Svoboda a spravedlnost spočívá v vrácení všeho, co patří druhému. Pro uplatnění práva postavit se proti trvalému útlaku mužů tedy neexistuje žádná hranice. Hranice by měly být uspořádány v rámci přírody a rozumu.
Článek V: Zákony přírody a mysli zakazují veškeré chování, které může být škodlivé pro společnost. Všemu povolenému těmito zákony a nezakázanému božskými zákony nelze zabránit.
Článek VI: Zákon by měl být výrazem obecné vůle. Všichni občané a občanky musí přispívat k utváření práva, ať už osobně nebo prostřednictvím zástupce. Všichni muži a ženy jsou si před zákonem rovni; by měl být stejně přijat do všech hodností, funkcí a úřadů.
Článek VII: Žádná žena nesmí být vyloučena z těchto zákonů. V určitých případech bude žena obviněna, zatčena a uvězněna před zákonem. Ženy, stejně jako muži, budou podléhat těmto zákonům, které jsou konečné.
Článek VIII: Zákon by měl ukládat pouze absolutní, jasné a nutné tresty.
Článek IX: Sankce zákona se vztahují na každou ženu, která byla shledána vinnou.
Článek X: Nikdo nemůže být stíhán za své přesvědčení, i když jde o obecnou politiku. Žena má právo jít na popraviště, stejně jako právo na řečnické pódium.
Článek XI: Svobodné vyjadřování myšlenek a myšlenek je jedním z nejcennějších článků ženských práv, protože tato svoboda zaručuje otcovské svazky otců s jejich dětmi. Každá občanka tak může říci „Jsem matka dítěte, které nám patří“ bez barbarských předsudků, které ji nutí zatajovat pravdu.
Článek XII: Větším přínosem je zajištění práv žen a občanek. Toto ujištění by nemělo být výsadou těch, kterým jsou tato práva udělena, ale mělo by sloužit zájmům všech.
Článek XIII: Příspěvek mužů a žen na vládní a správní výdaje je stejný. Ženy se podílejí na všech povinnostech a namáhavé práci, takže se také podílejí na povinnosti, práci, požadavku, cti a řemeslu.
Článek XIV: Občané a občanky mají právo samy nebo prostřednictvím svých zástupců rozhodnout, zda jsou daně povinné. Ženy-občanky to akceptují, pokud se mohou rovným dílem podílet na výběru, použití a trvání daní nejen ve svých statcích, ale i v oficiálních institucích.
Článek XV: Ženy, které jsou v placení daní zajedno s muži, mají právo dostávat informace o finančních záležitostech od oficiálního státního úředníka.
Článek XVI: Společnost, ve které nejsou zaručena práva a není stanovena dělba moci, nemá ústavu. Pokud většina jednotlivců, kteří tvoří národ, nepřispěla k formulaci zákona, pak tento zákon neexistuje a je neplatný.
Článek XVII: Majetek společně nebo odděleně je právem obou pohlaví Nikdo nemůže být zbaven skutečného dědického podílu národa.
