Pamatuji si jeho usměvavé oči, které byly na 75letého člověka příliš malé. Malý chlapec s bílými krátkými vlasy, které si nyní přestal barvit, pohlížel na život se špatností malého chlapce... "Svou čest a ocenění přenechávám svým dětem, bohužel nemohu zanechat nic jiného," řekl Esin. Afşar v rozhovoru, který jsme vedli v říjnu, a většinou si stěžoval na podceňování médií a do očí bijící korupci společnosti. …
Hülya Ünlü modrooká (xlhayat.com)
Hudba byla jeho dětskou vášní. Mnoho umělců používá věty, které začínají „Když jsem byl malý“, ale on byl opravdu nadšený svým klavírem, když byl malý. Vždy ve svých snech koncertoval a i když byl na pódiu černý, když vyrůstal, z nějakého důvodu vždy nosil bílé záchody na koncertech, o kterých snil, když byl dítě… Sny vždy skončily stejně, byl hraním na klavír se jeho koncert chýlil ke konci, publikum ho povzbuzovalo. Ale z tohoto sladkého snu ho vždy probudil volající hlas jeho staršího bratra nebo matky.
V té době studoval na Ankara College se svým starším bratrem Oktay Sinanoğlu. Ale jeho mysl byla vždy na klavíru. Matka chtěla, aby si dodělal vysokou školu a pak nastoupil na konzervatoř, ale aby nepromeškal věkovou hranici, udělal u matky tajnou zkoušku na konzervatoř a vyhrál. Jeho matka respektovala jeho vášeň pro klavír, a tak začal jeho dny na Státní konzervatoři v Ankaře. Byl vždy velmi bystrým studentem, který přitahoval pozornost všech svých učitelů. Se svou vášní pro klasickou hudbu vstoupil do státních divadel jako klavírista. Poslouchal slova Muhsina Ertuğrula „Být na jevišti místo pianisty v jámě jeviště“, takže byl na jevišti ve státním divadle 12 let. Ale její hlas byl tak krásný, že její naléhání, aby zpívala, nepřestávalo. Jeho prvním manažerem byl Erkan Özerman a začal zpívat v Bulvar Palas v Ankaře.
Se slavnou umělkyní Esin Afşar jsme měli v říjnu rozhovor o životě v jejím domě v Etiler, který bude součástí knihy s názvem „Lidé života“. Zveřejňujeme některé části našeho dvouhodinového rozhovoru s Esin Afşar, která je nesmrtelná písněmi, které zpívala, skladbami a hrami, které hrála:
Řekla jsi Yoh Yoh, zůstala jsi slečnou Yoh Yoh. Proč byla ta píseň tak populární??
Kdybych ho zpíval jako kterýkoli jiný turecký zpěvák, neměl by žádné vtipy. Ale protože jsem ji zpíval divadelně, miloval ji celý svět. Ta písnička se v Japonsku povedla skvěle. Jedu do Ruska, říkají mi „záměr, záměr“, a Francie je „Madam ne ne“... Tak se to na mě lepí.
Je vám 75 let a stále koncertujete s velkou energií, chodíte na pódium. Kde se vám tato energie odráží ve vašich očích? Je to vzrušení z jeviště, co vás udržuje tak svěží?
Musím říct láska. Mám takovou trochu hyperaktivní stránku, nevydržím sedět. Vždycky jsem byl takový.
Když se rozhlédneme kolem sebe, mnoho biologicky stárnoucích lidí se stáhne do svých koutů. Proč si myslíte, že tomu tak je?
Většina lidí ustoupí. Měl bych říci, že to závisí na struktuře člověka nebo na stupni oddanosti životu. Například Muazzez İlmiye Çığ je vtipně 97 let, ale nyní je volitelným příplatkem. Také nesnáším používání cizích slov, ať mě sršeň bodne do jazyka. Takže je to vzácná věc. Stále má brilantní mysl a na mluvení nejvíce oceňuji, že nemá sebemenší chybičky, mluví velmi plynule. Budiž příkladem nestydatým serverům, kteří žijí mladí. To je vaše profese, měli byste umět správně mluvit.
Asi se na ně nejvíc zlobíš, že?
Jsem strašně naštvaná. Jinými slovy, turečtina má svou vlastní hudbu, tu hudbu překrucují, intonace dělají podle vlastního rozmaru. Co je to za věc?
Pak nejvíce kritizujete Mehmeta Aliho Biranda?
Opravil to. Jednou to byla katastrofa, říct ee, ı. Všechny nové servery ho začaly napodobovat jako vynalézavost. Ale po tom, nevím, jestli tam byla nějaká varování, nevím, jestli chodil na lekce dikce, pak se zlepšil. Už tě neslyším říkat ee, ıı, ale stále existují takové posedlosti. Udělal jsem program s paní, bože, já se zblázním, žena se na něco ptá ee, ee, jak jsem si lezl na nervy. Ďábel říká, nech toho, mám takový vztek. Mluvil jsem příliš mnoho na to, abych mu dal šanci mluvit a na cokoli se zeptat. Byl to Nazımův program a já jsem ho dokončil pohodlně, protože jsem byl v Nazımu dobře vybaven.
Když se podíváme na dnešní mladé lidi, jsou slavní díky televiznímu seriálu, ale jako bychom s nimi strávili celý život v bulvárním tisku. Potřebujeme život plný drbů, aby se to stalo? V naší zemi bohužel ano. Už ani nevolám a neinformuji novináře. Mladí novináři mě ani neznají. Jinými slovy, zajímají se o ty, kteří jsou takto kolem, řeknu 'Tátara se třese', 'Ruce do vzduchu, pojď, Allah ya Allah'. Bohužel se to nyní stalo. Ale když jdu do vesnice, vesničan mě zná. Jak jsem řekl, nejsem časopis, takže věci, které dělám, nejsou v tisku zahrnuty. Například jsem koncertoval v Pákistánu, kdo ví? V nebezpečné situaci se můj pianista bál přijít, šel jsem s jiným pianistou, ale kdo ví? Napsal pouze jednu republiku. Přijel jsem například z USA a odehrál jsem koncert. V Milliyet je mladý přítel, zavolal jsem mu a řekl: "Sestro Esin, udělám rozhovor, ale neotisknou ho." Někteří tam chodí dělat skříně a vyhazují je, protože koncertovali. Ale mám fotky z koncertu. Vlastně ten mladý přítel novinář, který dostal vynadáno. "Nenoste mi tak vážné věci," řekl manažer. Jděte modelkám tahat za nohy, bohužel je to tak.
Myslíte si, že jsou tyto novinky vnuceny?
Když jsem řekl "nyní uloženo", myslel jsem na to, víte, co před pár lety řekla jedna středoškolačka v živém televizním vysílání? "To není to, co očekáváme, jsou nám vnuceny." Nikdy jsem na to nezapomněl. Podíváme se na všechny televizní seriály, matka a dcera se zamilují do stejné osoby, strýc a strýc se zamilují do stejné dívky, na metr čtvereční padne spousta mrtvol. To mi zní jako politika uspávání lidí. Politika srážení lidí dolů. Úkolem umění je však lidi vychovávat, ne je srážet. Ale oni to dělají, lidé se na takové seriály dívají. Ale takhle sledují všechny seriály. Yahuové si vyberou jednu, nevíš, podívej se na dvě. Jsou všichni sledováni? Takový nepořádek. Ale neobviňuji veřejnost, obviňuji lidi, kteří to způsobili, obviňuji média, takže dejte něco kvalitního, aby to dostali.
Ne, alespoň jednou týdně nám dejte klasickou západní hudbu, všechny byly odstraněny. TRT 3 slouží k přehrávání klasické hudby a jazzu. Na TRT 3 měl Serhan Bali o sobotách a nedělích klasický koncertní program. Kdysi jsem to poslouchal, taky to odstranili. Dělá se tedy vše pro úplné zničení skutečné kultury. Před 2500 lety Konfucius řekl: "Chcete-li zničit zemi, nejprve zkažte svůj jazyk, pak svou hudbu." Náš jazyk zdegeneroval, naše hudba zdegenerovala. Bůh vám žehnej, co mohu říci?
Co zanecháte svým dětem, paní Esin, po všech těchto zkušenostech?
Svá ocenění a čest přenechávám svým dětem. Bohužel nemohu nechat nic jiného. Kerim Avşar řekl totéž své dceři. Je to moje první žena. To je to, co řekl: ‚Můj synu, nezbývá mi nic jiného, než svou čest!
Necháváte za sebou celých 75 let, existuje nějaké tajemství života, věříte, že jste ho vyřešili?
Proč je otázka štěstí důležitá? Přichází štěstí s hostinci, jachtami, podlahami a penězi? Není pro mě. Před lety jsem viděl karikaturu od Tana Orala. Nikdy jsem na něj nemohla zapomenout. Jde kůň a žere trávu. Sedmikráska se žlutým květem vpředu to přeskočí a pokračuje v jídle. Hodně to na mě zapůsobilo, Tana Orala jsem ani neznal, telefonoval jsem mu a gratuloval, pak jsme se spřátelili. Tak šťastný, že je můžu vidět. Ukázal jsem to někomu jinému, například řekl: "No, viděl jsem, co se děje, Bože, Bože".
Je důležité umět vidět drobné radosti všedního dne?
To je samozřejmě velmi důležité. Štěstí je uvnitř sebe sama, nemá smysl hledat jinam. s penězi to nejde. Jak jsem řekl, umět se radovat z maličkostí je štěstí. Například teď mám největší radost, když jsem s vnoučaty.
Jak říkáš mému největšímu vítězství?
Měl jsem umělecký život, který nebude mít téměř žádný umělec. To je něco velmi uspokojivého. Měl jsem opravdu plný umělecký život, ale řeknete ne, jste spokojený? Mám teď vážnou nemoc, ale co mě drží při životě a uzdraví, jsou moje koncerty, nějaké akce.
jaký je tvůj neduh?
Věřím, že to bude v pořádku, už mám poruchu krve. Před dvěma měsíci byla provedena biopsie a z kostní dřeně řekli, že k leukémii zbývá krok. Chemoterapie pro něj bude probíhat 7 dní v měsíci. Z jiného jsem neuvěřitelně onemocněla, byla jsem úplně zdravá, měla jsem čtyřicet dní horečky, bylo to strašně těžké. Pak jsem se vzbouřil a řekl lékařům, neberte si tu chemoterapii do úst, nechci ani slyšet název tohoto léku. Existuje člověk z alternativní medicíny, který mi navrhl nějaké bylinky, ale já je ještě nebral.
No, kdybyste začal znovu, chtěl byste být znovu umělcem?
Rád bych v této profesi znovu pokračoval ve stejném životě. Chtěl bych být zase muzikantem.
Jaké jsou tvé další sny? Každý má sen o důchodu...
Chci zemřít na jevišti, chci být na jevišti až do smrti.
2
